Vyšetřovací metody

Fyzikální vyšetření nemůže spolehlivě zjistit přítomnost časné, tj. mírní PH. U závažné PH odhalí palpace systolickou pulsaci ve druhém mezižebří vlevo parasternálně. Plicní složka druhé ozvy je zvýrazněna. Při dilataci kmene plicnice a anulu plicní chlopně dochází k decrescentovému diastolickému šelestu plicní regurgitace (Grahamův.Steelův šelest).Hypertrofie pravé komory srdeční vyvolá výraznou srdeční pulsaci prekordia a pod mečíkem a může být spojeno se čtvrtou ozvou, která se zdůrazňuje při vdechu.Ke známkám selhání pravé komory srdeční patří známky městnání ve velkém oběhu – zvýšená náplň krčních žil, hemaptomegalie, ascites, otoky dolních končetin.

Elektrokardiogram není citlivý, ale při závažné plicní hypertenzi obvykle poukáže na hypertrofii pravé komory, dilataci pravé síně (vysoké symetrické P ve svodech II,III a aVF –P pulmonále) často nacházíme deviaci osy QRS doprava, vertikálně ve směru hodinových ručiček a převážně deflekci R ve V1 a inverzi vln T se snížením úseku ST ve svodech V1-V3 a blokádu pravého raménka Tawarova (RBBB).

Při závažné plicní hypertenzi prostý snímek hrudníku obvykle prokáže rozšíření hlavních centrálních větví plicnice. Stín sestupné pravé větve plicnice (ramus intermedius) je rozšířen.

Echokardiografické a Dopplerovské vyšetření jsou nejlepší neinvazivní metody hodnocení plicní hypertenze. Protože většina nemocných má alespoň mírnou trikuspidální regurgitaci, je odhad systolického tlaku v plicnici na základě rychlosti trikuspidální trysky obvykle nejlepší a nejjednoduší metoda ke stanovení diagnózy. V nepřítomnosti trikuspidální regurgitace je měření rychlosti průtoku plicní chlopní spolehlivým prediktorem závažné PH. Doba akcelerace je mírou impedance plicního cévního řečiště a může přinést další informace o funkci pravé komory srdeční. Echokardiografie je velmi dobou metodou pro hodnocení dysfunkce pravé komory srdeční, způsobené plicní hypertenze a její hypertrofie je diagnostikována, přesahuje-li tloušťka její volné stěny 5 mm.

Počítačová tomografie (CT) s podáním kontrastní látky umožňuje přesné změřené průměru plicních tepen na různých úrovních a hodnotit velikost pravé síně a komory. Spirální CT může odhalit jinou příčinu plicní hypertenze (tromboembolickou nemoc, intersticiální plicní proces a plicní venookluzívní chorobu).CT tedy rozhodujícím způsobem přispívá ke zjištění příčiny plicní hypertenze.

Magnetická rezonance (MR) prokazuje při plicní hypertenze dilatované duté žíly, pravé srdce a plicní tepny, zbytnění pravé komory srdeční se zhoršenou kontrakcí, porušené diastolické plnění při rychlostním mapování a regurgitaci na pravostranných chlopních.MR umožňuje nejlepší zobrazení pravé komory srdeční.

Funkčním vyšetřením plic lze prokázat onemocnění dýchacích cest nebo plicního parenchymu, která vysvětlí přítomnost plicní hypertenze. Pacienti s těžkou PAH mohou mít mírnou restriktivní ventilační poruchu a zejména sníženou difúzní kapacitu.

Ventilační scintigrafie bývá u plicní arteriální hypertenze normální. Na perfúzním scintigramu mohou být patrny drobné nesegmentární defekty.

Pravostranná katetrizace je definitivní metoda pro stanovení diagnózy plicní hypertenze a zhodnocení její závažnosti či charakteristiku plicní hypertenze zda se jedná o plicní hypertenzi se složkou prekapilární, postkapilární či smíšenou. Nezbytnou součástí pravostranné srdeční katetrizace je testování reverzibility plicní hypertenze a tak stanovení dalšího léčebného postupu.